Nebýt chráněné krajinné oblasti na Třeboňsku, voda by před rokem patrně zaplavila některé části Prahy, jež záplavě unikly. Upozorňuje na to nová studie, kterou k prvnímu výročí kulminace povodně tisíciletí v Praze vydává Hnutí DUHA.
Studie podrobně mapuje poznatky o příspěvku nezdravé krajiny – vybetonovaných a narovnaných koryt, rozoraných říčních niv, smrkových monokultur, vykácených holin, zničené zeleně v zemědělské krajině a dalších škod – k velikosti a síle povodní. Upozorňuje přitom, že ani sebelepší krajina nemůže záplavám zabránit. Ozdravění ale může snížit ničivé účinky povodňové vlny. Analýza také navrhuje konkrétní opatření v zákonech, státním rozpočtu i jinde, která by vláda měla udělat.
Autoři studie například zjistili, že:
·         Na Lužnici, která protéká chráněnou krajinnou oblastí na Třeboňsku s poměrně zdravou krajinou, byla povodeň podstatně pozvolnější než na ostatních řekách – záplavová vlna se roztáhla, byla nižší, delší a pomalejší. Díky tomu dotekla do Vltavy se zpožděním dvou dnů a nepřispěla proto ke kulminaci v Praze, což mohlo při těsných rozdílech zachránit některé části města.
·         Při holosečném kácení dochází vinou slunečního žáru na velké pasece a těžké mechanizace v lesní půdě prakticky k rozpadu a odnosu humusu a půdy, do kterého se voda vsakuje, takže zde na několik let při dešti několikanásobně roste odtok.
·         Buky a duby, které mají rozsáhlé kořeny, na dostatečně hluboké půdě zachycují několikanásobně více vody než smrkové monokultury.
·         Poslední tři velké komplexy lužních lesů a luk na Moravě v roce 1997 zadržely třikrát více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady.
·         Upravením koryt potoků se snižuje množství zachycené vody o 60-70 %. Každý metr přírodního toku drobného potůčku zadrží 2,5 kubíku vody.
·         Státní program obnovy přirozených koryt a niv dostává ze státního rozpočtu tak malé příspěvky, že se za deset let podařilo opravit pouze 2,7 promile vybetonovaných a narovnaných toků.
Studie zároveň upozorňuje, že zatímco úplné ozdravění krajiny je úkol na desítky let, některá důležitá opatření lze udělat snadno a rychle. Doporučuje například změnou zákona omezit rozlohu holosečného kácení, zvětšit povinný podíl místně příslušných druhů stromů při lesní výsadbě, legislativou stanovit povinné minimální pásy luk a lesů podél řek či potoků ve volné krajině a zvýšit rozpočet programů, které zajišťují obnovu krajiny.
Martin Sucharda z Hnutí DUHA řekl:
"Studie potvrzuje to, na co odborníci upozorňují už řadu let – že obrovské lány, likvidace zeleně, rozorané nivy, vybetonovaná koryta, smrkové monokultury a holosečné kácení zvyšují riziko povodní. Ani sebelepší krajina povodním nezabrání, ale zejména při malých místních katastrofách může podstatně snížit škody. Ovšem někdy pomůže i na velkých řekách. Například zdravá krajina na Třeboňsku loni podstatně snížila a opozdila kulminaci povodně na Lužnici a tím omezila i velikost nejhorší záplavy v Praze. Ozdravit krajinu bude trvat desetiletí, ale některá důležitá opatření lze udělat rychle a snadno a riziko katastrofy tak alespoň částečně snížit. Vláda by měla navrhnout balíček změn zákonů, které by tato opatření zajistily."
Kompletní studii lze stáhnout na
http://www.hnutiduha.cz/publikace/studie/povodne_krajina.zip