Ekologické organizace trvají na důsledném dodržování zákona

I nejpřísněji chráněným prvním a druhým zónám, které zaujímají nejcennější části našich 26 chráněných krajinných oblastí (CHKO), hrozí při dalším šíření smrkové kalamity plošné kácení způsobující velké holoseče a také používání jedovatých pesticidů.

Kůrovec napadl už 133 km2 I. a II. zón zejména v CHKO Jeseníky, Beskydy a Ždárské vrchy. Potenciální ohrožení – v závislosti na postupu kůrovcové kalamity – se však týká v těchto zónách i v dalších CHKO území patnáctkrát většího. Jde celkem o 2 050 km2 lesů, tedy o téměř polovinu rozlohy těchto nejcennějších částí chráněných krajinných oblastí (pro srovnání jde o plochu dvou průměrných okresů). Mezi další nejvíc ohrožená území patří CHKO Orlické hory, Brdy a Český les s dominantní rozlohou smrkových lesů.  

Uvádí to nová metodika pro ochranu CHKO a maloplošných chráněných území - přírodních rezervací a přírodních památek [1]. Vydalo ji Ministerstvo životního prostředí k usměrnění bezbřehého povolování výjimek ke kácení a plošné těžbě i k používání jedovaté chemie v našich chráněných územích [2].

Zákon o ochraně přírody přitom jedovaté pesticidy i holiny jak  rezervacích, tak i v I. a II. zónách CHKO zakazuje [3]. Správy CHKO však vydávaly ze zákona výjimky. Ty vedly například k nesmyslnému kácení stromů a aplikaci jedů v Národní přírodní rezervaci Rejvíz v Jeseníkách [4] a k neuvěřitelné devastaci Národní přírodní rezervace Břehyně-Pecopala na Kokořínsku.  Plošná těžba zde zničila až 30 hektarů unikátních nížinných smrčin [5].  
    
Ministerstvo dalo novou metodikou návod, jak mají napříště správy chráněných krajinných oblastí rozhodovat při řešení smrkové kalamity. Na jedné straně chce MŽP její pomocí zamezit ničivým lesnickým zásahům v rezervacích, zcela nedostatečně ale řeší ochranu cenných území mimo ně, tedy na několikanásobně větším území cenné přírody prvních a druhých zón CHKO.

Pro území rezervací a přírodních památek MŽP požaduje, aby se v případě, kdy je kůrovec rozšířen i v jejich okolí a hrozí jejich zničení plošným kácením, zde neprováděly žádné zásahy kůrovcem napadených stromů. Znamená to jasný signál pro zpřísnění ochrany rezervací i přírodních památek. Správy CHKO by tedy už v takových situacích neměly vydávat výjimky ze zákonných ochranných podmínek a udělovat souhlasy k ničivým lesnickým zásahům, jako se už stalo např. v jesenické Národní přírodní rezervaci Rejvíz nebo Národní přírodní rezervaci Břehyně.

V I. a II. zónách CHKO však MŽP připouští zásahy proti kůrovci až v destruktivní míře. Metodika totiž povoluje kácení všech aktivních kůrovcových stromů a dokonce nevylučuje zcela použití jedovaté chemie [6]. Jen malá, pro ochranu lesní půdy nedostatečná část mrtvého dřeva by měla zůstat na místě k zetlení [7]. Smrkové souše, vývraty a všechny listnaté stromy mají být ponechány bez zásahu. Takový přístup, i když je citlivější než normální plošná asanace v hospodářských lesích, umožňuje provádět velké holoseče. Měl by ničivý dopad především na horské smrčiny, které nejvíce chrání půdu a zadržují vodu. Metodika je v této části z principu pochybná už tím, že vůbec nerozlišuje mezi intenzitou lesnických zásahů v I. a II. zóně, zatímco kvalita ekosystémů i ochranné podmínky dané zákonem jsou rozdílné.
       
Lesy s menší přírodní hodnotou, ovšem stále cenné, ve III. a IV. zóně, které zabírají většinu území našich  CHKO, ponechává MŽP při napadení kůrovcem prakticky bez ochrany. Připouští se zde plošné kácení i použití chemie a požaduje se jen ponechání listnatých stromů a zcela minimálního množství mrtvého dřeva k zetlení.  
    
Nedostatečné omezení těžby v chráněných územích způsobuje absurdní skutečnost, že zde státní lesy i soukromí vlastníci nárokují proplacení nevytěženého dřeva po státní ochraně přírody. Zatímco mimo chráněná území zůstávají nevytěžené stromy napadené kůrovcem nezřídka stát, protože chybí kapacita těžařů a cena dřeva často nezaplatí ani náklady na těžbu, v chráněných územích se Ministerstvo životního prostředí obává těžbu omezit, protože by tam vlastníkům a dokonce i státním lesům musela být ze státního rozpočtu vyplacena „újma“. Její výše dokonce ani neodráží skutečnou cenu dřeva, ale cenu uvedenou ve vyhlášce, která nereflektuje několikanásobný propad ceny dřeva na trhu.   

Ministerstvo zemědělství přitom nedávno vydalo jiný pokyn, tzv. rajonizaci, kterým se neúspěšně snažilo řešit nezvladatelnost kalamity a vyhlásilo zóny, ve kterých apeluje na nekácení suchých stromů a omezení některých dalších činností, aby se uvolnila kapacita těžařů pro jiné oblasti, kde zásahy proti kůrovci mohou ještě mít smysl. Hnutí DUHA tuto rajonizaci kritizovalo, protože vymezená zóna je příliš malá a nezbavila zcela vlastníky zákonné povinnosti asanovat napadené stromy [8], tedy bude se míjet účinkem. Zcela nepochopitelné je, že MZe do kritické zóny nezahrnulo nejpostiženější CHKO Jeseníky, Beskydy a Žďárské vrchy. Obě ministerstva se evidentně nebyla schopna domluvit na koordinaci k dobrému společnému postupu.

Ekologické organizace upozorňují, že metodika MŽP je velmi nedostatečná zejména pro ochranu I. a II. zón chráněných krajinných oblastí. Na celém území CHKO mohou úředníci dále vydávat výjimky k plošné těžbě smrků. Metodický pokyn dokonce ani nevylučuje udělování výjimek k jedovatým chemickým postřikům. Plošná těžba v chráněných krajinných oblastech ani méně rozsáhlé kácení v rezervacích nejsou vzhledem k jejich poslání a zákonné ochraně obhajitelné. Už vůbec nejsou akceptovatelné tehdy, když v sousedních hospodářských lesích lesníci nezvládají včasnou asanaci a kůrovec se odtamtud šíří do chráněných území. Tato situace je při šíření kůrovcové kalamity typická – kůrovec z hospodářských lesů napadá ostrovy cenné přírody, nikoli naopak.   

Ekologické organizace budou kontrolovat dodržování metodiky MŽP ze strany správ CHKO. Budou trvat na důsledném dodržování zákona o ochraně přírody a v případě udělování výjimek budou jako účastníci správních řízení požadovat nastavení přísných pravidel pro lesnické zásahy v prvních a druhých zónách CHKO.

Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů Hnutí DUHA, řekl:
 „Podle pokynu Ministerstva životního prostředí se z výjimek stane pravidlo, a ačkoli to zákon o ochraně přírody zakazuje, tak brutální těžby nezůstanou uchráněné ani části chráněných oblastí s cennou přírodou.”

“Nedostatečné a nekoordinované pokyny Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství ukazují na bezradnost a špatnou spolupráci. Nebo je to naschvál, že Ministerstvo zemědělství vydalo nedávno pokyn k rajonizaci lesů, kterým však nezahrnulo nejpostiženější chráněné oblasti do kritické zóny, v níž zbavilo vlastníky některých povinností? Pro nejpostiženější chráněné oblasti by přece omezení velkých holin mělo být samozřejmostí. Státní ochrana přírody tam bude muset za ponechání souší platit státu, i když mimo chráněná území zůstávají souše stát, protože není kapacita na jejich těžbu. A jak dlouho ještě bude trvat absurdistán, kdy stát platí státu za „újmu“, která ve skutečnosti není žádnou škodou, ale přínosem pro všechny?“

Ondřej Bačík, předseda Společnosti přátel Jeseníků, řekl:
„Věřím, že je v zájmu všech, i lesníků a ochranářů, aby lesy v nejcennějších územích chráněných krajinných oblastí nebyly zničeny kůrovcovými těžbami a těžkou lesní technikou. V horských lesích Jeseníků by to vedlo k ekologické katastrofě.“

„Žádáme Ministerstvo životního prostředí a Správu CHKO Jeseníky o důslednou ochranu nejcennější přírody tak, aby neumožnily další těžby se vznikem holin a  používání jedů na území I.  a II.  zón CHKO. Vše budeme bedlivě sledovat v terénu i na jednáních. Dosavadní souhlasy státní ochrany přírody s ničením cenných rezervací, jako je jesenický Rejvíz nebo Břehyně v Máchově kraji, ať zůstanou jen výstražnou připomínkou, kudy cesta nevede.“

Kontakt:

Jan Piňos, média a komunikace Hnutí DUHA, 731 465 279, jan.pinos@hnutiduha.cz

Poznámky:

[1] Metodický pokyn MŽP „Postup asanace kůrovcem napadených porostů v CHKO a maloplošných chráněných územích“. Metodika se netýká NP, které podléhají jinému systému státní správy. https://www.mzp.cz/cz/asanace_kurovce_doporuceni
[2] V ČR je 26 chráněných krajinných oblastí. Zabírají celkem 11 375 km2, z toho nejvíce chráněné I. a II. zóny 4 225 km2 (37%).
Současně je u nás 2 609 maloplošných chráněných území s nejcennější přírodou - národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních památek. Ty zaujímají celkem 1 118 km2, tedy asi tolik jako jedna velká CHKO. Zdroj: CENIA, https://www.cenia.cz/wp-content/uploads/2019/04/Statisticka_Rocenka_ZP_C...
[3] Zákon č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ochranné podmínky CHKO a  rezervací, § 26, 29, 34.
[4] http://www.hnutiduha.cz/aktualne/kaceni-nezakonne-povolene-jedy-nici-vza...
 [5]  http://www.hnutiduha.cz/aktualne/masivni-tezba-dreva-nici-nejprisneji-ch...
fotografie: https://photos.app.goo.gl/m1mdBLfCczTSQd1f8
[6] Metodika nejednoznačně řeší používání toxické chemie, kdy na jedné straně zdůrazňuje, že použití biocidů je možné jen ve zcela výjimečných případech, na druhé straně jejich použití zcela nevylučuje.  
[7] Metodika stanovuje ponechat po těžbě na holinách pouze omezené množství dřeva (jen 30-100 m3/ha), což může vést k vytváření holých ploch a k  degradaci lesní půdy. Pro zabránění vzniku holin je důležité ponechat na těžené ploše nejméně třetinu stojících stromů, včetně kůrovcem opuštěných souší, což umožní zachovat lesní prostředí, stín a ochrání půdu.
[8] http://www.hnutiduha.cz/aktualne/ministerstvo-zemedelstvi-nezvladlo-rajo...