I přes pozitivní změny v zemědělských dotacích však není dle ekologických organizací posun natolik významný, aby mohl dostačující měrou vyřešit problémy, kterým česká krajina i půda čelí. Téměř se také neřeší větrná eroze nebo podpora stabilních krajinných prvků. Jen těžko si lze představit, že bude možné naplnit vládní cíl vyčlenit 10 %  zemědělské plochy pro přírodu do roku 2030. Ministerstvo navíc umožní zemědělcům mnohá potenciálně prospěšná opatření naplnit jen méně účinným způsobem a bude tak záležet zejména na zemědělcích, zda využijí potenciál pro krajinu naplno. 

Za hlavní pozitivní změny ve Strategickém plánu Společné zemědělské politiky lze považovat povinnost vymezit 3 % orné půdy pro tzv. neprodukční plochy, jako je půda ležící ladem, meze, remízky či mokřady. Ty jsou zásadní pro obnovu biodiverzity, jelikož poskytují důležitý životní prostor pro ptáky, motýly, savce aj., který v naší zemědělské krajině mnohde zcela chybí. Mohou však také zadržovat vodu, omezovat erozi či podporovat přirozené regulační vazby a snižovat tak spotřebu pesticidů. Novým dotačním opatřením, do kterého bude podle očekávání ministerstva většina zemědělců vstupovat, jsou tzv. ekoschémata. Ta byla původně navržena velmi slabě, ale i díky připomínkám ekologických organizací [2] došlo ke zlepšení podmínek. Zemědělci tak budou odměňováni i za větší podíl neprodukčních ploch, vnos organické hmoty nebo za ochranné pásy kolem vodních toků, které budou vodu chránit před splachem pesticidů či půdy erozí.

V rámci ochrany půdy bylo zavedeno pravidlo, které na polích nejvíce ohrožených erozí omezuje velikost monokultur na 10 hektarů a tím může přispět ke snížení ztráty vzácné ornice. Důležitá je také podpora nových prvků v krajině v rámci tzv. II. pilíře SZP. Patří sem zejména vytváření tzv. agrolesnických systémů, které mohou pomoci také chránit půdu před erozí či zvýšit biodiverzitu. Biodiverzitu mají podpořit také nová opatření na orné půdě, zejména tzv. kombinované biopásy, které mají pomoci zejména kolabující populaci koroptve polní. Vyšší podpory než doposud se také dočká ekologické zemědělství, systém hospodaření, který lépe pečuje o půdu a díky omezení užívání pesticidů je příznivější pro biodiverzitu.

Hmyzu, který je na loukách a pastvinách výrazně ohrožován rychlou a plošnou sečí, budou zemědělci motivováni ponechat více nesečených ploch, které jsou pro jeho přežití zásadní. Právě alarmující situaci hmyzu i jeho nezastupitelné role pro společnost se věnuje Atlas hmyzu, který v českém překladu vydala pražská kancelář Nadace Heinricha Bölla ve spolupráci s Hnutí DUHA. Dle něho je například 80 % druhů plodin i planě rostoucích květin v EU alespoň částečně závislá na opylování. Dle opatrných odhadů může být celosvětově ohroženo vyhynutím 10 % druhů hmyzu. Data jsou však kusá a na mnoha místech výzkumy ukazují kritickou situaci. V Česku např. během 20. a 21. století vyhynulo 11 % denních motýlů a další třetina je ohrožena vyhynutím.

Již teď je tedy zřejmé, že bude třeba využít možnosti pozměnit Strategický plán v průběhu jeho pěti let platnosti. Situaci mohou ovlivnit také připravované důležité evropské legislativy, jako je tzv. Zákon o obnově přírody (Nature Restoration Law) nebo Nařízení o udržitelném užívání pesticidů. Příprava nového období po roce  2028 pak bude muset mnohem více vzít v potaz závažné dopady klimatické změny či kritický stav biodiverzity v Česku, Evropě i na celém světě.  

Martin Rexa, koordinátor zemědělské kampaně Tohle Žeru Hnutí DUHA, řekl:

„Nové zemědělské dotace budou i díky dlouhodobým snahám ekologických organizací zelenější a přinesou do české zemědělské krajiny tolik potřebné plochy pro opylovače a další živočichy. Zemědělci mohou sami svým přístupem ovlivnit, nakolik dotace pomohou řešení vážných problémů naší krajiny. Ale již nyní je jisté, že dotace se budou muset v budoucnu ozelenit ještě více, abychom alarmující stav biodiverzity zvrátili a lépe krajinu připravili na dopady klimatických změn.“